Využití vlastního tuku není v plastické chirurgii ničím novým. V Česku se v posledních letech těší stále větší oblibě pro jeho všestrannost. Zákrok má hned dva benefity v jednom. Tuk odebraný z problematických partií, nejčastěji ze stehen, břicha nebo boků, poslouží jako „tekuté zlato“ k omlazení, doplnění objemu nebo dokonce ke korekci jizev.
Používání vlastního tuku v plastické chirurgii se začalo rozvíjet už ve druhé polovině 20. století. „Jedná se o techniku, při které se tuk odebírá z jedné části těla pacienta a následně se vpravuje do jiných oblastí za účelem estetických nebo rekonstrukčních úprav. Od té doby se metoda stále zdokonalovala a dnes je běžně používána v různých oblastech plastické chirurgie. V Česku se začal vlastní tuk pacientů více využívat před více než deseti lety. V poslední době zaznamenáváme výrazně vyšší zájem klientů. S tím, jak se vyvíjí nové techniky, dokážeme pomocí autologního tuku dosáhnout skutečně hezkých výsledků. To jde také ruku v ruce se současným trendem přirozenosti,“ popsal Pavel Horyna, primář kliniky Medicom Clinic, největšího soukromého pracoviště plastické a estetické medicíny v České republice.
Nejčastěji se vlastní tuk používá k doplnění věkem ztraceného objemu, ke zvětšování prsou nebo korekci jejich asymetrie, ale i k modelaci hýždí. Použít ho ovšem lze takřka kdekoli na těle. „Obvykle je tuk odebrán z oblasti břicha, boků, stehen nebo hýždí, čímž současně dosáhneme tvarování problematických partií. Následně jej pomocí vpichů aplikujeme tam, kde je potřeba zlepšit objem nebo tvar. Často se používá k omlazení tváře či hřbetů rukou, ke zvýraznění rtů, vyplnění vrásek nebo zvětšení poprsí až o jedno číslo – v současnosti se velmi často kombinuje augmentace implantáty právě s tukem pro přirozenější efekt, kdy není přechod implantátu téměř patrný. Takovému zákroku se říká kompozitní augmentace,“ vysvětlil Petros Christodoulou, plastický chirurg kliniky Medicom Clinic.
Trendem posledních let jsou co nejméně invazivní řešení s co nejstabilnějším efektem. Prim hraje přirozený vzhled. „Zatímco dříve ženy toužily například po výrazném zvětšení prsou, v posledních letech vyžadují, aby byl výsledek zákroku co nejpřirozenější. Právě v takovém případě je augmentace prsou vlastním tukem ideální volbou. Výsledek je velmi přirozený – pokud je tuk umístěn ve správných vrstvách tkáně, může napodobit přirozenou strukturu a texturu okolních tkání. Odběr vlastního tuku a jeho aplikace do jiné partie probíhá v rámci jednoho zákroku. Pacienti se nemusejí obávat jizev, aplikuje se pomocí vpichů,“ uvedl Pavel Horyna.
Speciální kategorii tvoří takzvaný „nano“ tuk. „Jedná se o mechanicky zpracovaný tuk, který obsahuje jen velmi malé částice tuku a velmi mnoho kmenových buněk. Nano fat se tedy nevyužívá k doplnění objemu, ale má skvělé výsledky zejména v oblasti regenerace a zlepšení stavu pokožky například při léčbě jizev po úrazech nebo chirurgických zákrocích,“ popsal Petros Christodoulou.
I když je využití vlastního tuku v plastické chirurgii všestranné a rozšířené, má i tato metoda své limity. „Tukovou tkáň nelze například darovat, vždy musí být použit tuk vlastní. Jedinou výjimkou je dárcovství mezi jednovaječnými dvojčaty, která mají shodnou DNA. Zákrok nelze provést u velmi štíhlých klientů, kteří nemají dostatečné množství tuku pro odběr,“ doplnil Petros Christodoulou.
Aplikovaný tuk je pořád tuk, odráží se na něm tedy hubnutí či přibírání na váze. „Část tuku, který do dané partie aplikujeme, se vstřebá. Průměrně zůstává kolem 60–70 procent, proto se množství během zákroku naddimenzuje tak, aby byl finální výsledek optimální. Pokud je aplikace tuku správně provedena a tuk je správně uchycen, chovají se tukové buňky tak, jak lze od tuku očekávat. Tedy se ho týká jak hubnutí, tak i přibírání. To se však netýká úpravy na takzvaný nano fat, kde tukové buňky úmyslně odfiltrujeme a využíváme léčebných účinků buněk kmenových,“ uzavřel Petros Christodoulou.