Střední odborné školy v letošním školním roce navštěvuje 88 783 žáků, pro jejich vzdělávání a následné uplatnění je stěžejní praktická výuka. V tomto školním roce se ale nikdo z žáků do školních dílen téměř nepodíval. Nejenom jejich teoretické vyučování, ale i odborný výcvik stále probíhá distančně. Podle ředitele jedné z největších středních odborných škol v Česku může mít výpadek praxe pro budoucí uplatnění žáků dalekosáhlé následky.
V Česku chybí kolem 300 tisíc řemeslníků a jejich nedostatek se neustále prohlubuje. Problém začíná být i s kvalifikovaností nastupující generace. Absence praxe u učňů je alarmující. Vyrůstá generace nekvalifikovaných řemeslníků. „V učebních oborech tvoří odborný výcvik 50 procent výuky, většinou chodí týden na teoretické vyučování a týden na odborný výcvik. Realizace odborného výcviku na dálku je ale nemožná. Právě praktická výuka ve škole nebo ve firmách je pro budoucí řemeslníky nenahraditelná. Pokud by stávající stav trval ještě několik týdnů nebo se cyklicky opakoval, mohou v příštích letech na trh práce nastoupit tisíce nedostatečně připravených řemeslníků,“ upozornil Miloslav Janeček, ředitel Střední odborné školy Jarov (SOŠJ).
Každý den, kdy se žáci učebních oborů nemohou prezenčně účastnit odborného výcviku, se nesmazatelně podepíše na jejich kvalifikaci. „Manuální dovednosti prostě distančně učit nelze, žák oboru zedník se jenom podle videa postavit zeď nenaučí, instalatér se usadit umyvadlo také nenaučí – je to jako kdybychom děti chtěli učit lyžovat, aniž bychom jim dali lyže a postavili je na svah. Problémem je samozřejmě i potřebné vybavení, žáci obvykle nemají doma soustruh, svářečku, dílenské pracovní stoly a málokterý rodič si od žáka prvního ročníku nechá vymalovat obývák. Žáci jednoduše nemají vybavení ani možnosti na to, jak si řemeslo ‚osahat‘,“ vysvětlil Miloslav Janeček.
Současná situace velmi trápí také zástupce zaměstnavatelů a podnikatelů. „Nová vlna restrikcí bohužel přišla v době, kdy podle našeho nedávného průzkumu čeští rodiče začali měnit přístup k volbě dalšího vzdělání svých dětí po ukončení základní školy,“ upozornil Josef Jaroš, většinový vlastník české poradenské skupiny Apogeo. „Čtyři z pěti rodičů by potomka podporovali, pokud by se rozhodl vyučit se řemeslu,“ upřesnil Jaroš. Že to jsou z hlediska budoucnosti dětí racionální úvahy, potvrzuje i Eva Svobodová, členka představenstva a generální ředitelka Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR. „Navzdory epidemii Covid-19 mají řemeslníci ve svých diářích stále plno,“ řekla Svobodová.
Teoretickou část výuky zvládají střední odborné školy poměrně dobře. Velký problém ale představuje odborný výcvik – řemeslo se na dálku zkrátka nikdo nenaučí. „Často se mluví o tom, jaký problém je distanční vzdělávání pro malé děti, což je jistě pravda, naprosto stejný, ne-li závažnější problém je to ale pro odborný výcvik v učebních oborech. Naši žáci už přišli od zavedení distanční výuky, tedy od loňského jara, o stovky hodin odborného výcviku, které jim nikdo nenahradí a které jim budou bezpochyby v jejich pracovním životě, alespoň v jeho začátcích, zásadně chybět,“ řekl Miloslav Janeček.
Ředitelé škol usilují o co nejrychlejší znovuzavedení prezenční praktické výuky. V dodržování bezpečnostních opatření nevidí problém. „Umožnění prezenční výuky odborného výcviku alespoň posledních ročníků učebních oborů je mnohem méně epidemicky nebezpečné než výuka žáků 1. a 2. tříd na základních školách. Odborný výcvik je totiž standardně realizován nikoliv po třídách, ale po pracovních skupinách. Tyto pracovní skupiny jsou tvořeny učitelem odborného výcviku – mistrem – a několika málo žáky. Navíc každý žák většinou pracuje samostatně u svého pracovního stolu nebo stroje, a to ve velké dílně nebo i venku například v případě zahradníků. Vzdálenosti, přesněji rozestupy, mezi jednotlivými žáky jsou tedy značné. Stejně tak vyžadovaná ochrana dýchacích cest je mnohem jednodušeji dodržována u bezmála dospělých středoškoláků než u malých dětí na prvním stupni základních škol,“ uvedl Miloslav Janeček.
Situace ohledně distančního odborného výcviku je kritická a bude mít dlouhodobé následky. „Situace je akutní, ale jasná – musíme umožnit prezenční výuku odborného výcviku u učebních oborů prezenční formou, a to co nejdříve. Zdravotní rizika jsou minimální, ale rizika související s polovzdělanou částí generace řemeslníků jsou značná a mají dlouhodobý charakter. Otázka může znít i tak, zda jsou ti, kteří o tomto rozhodují, ochotni nechat si opravit brzdy u svého auta automechanikem vyučeným v tomto celém roce téměř jen distančně. Kdo si nechá udělat v domácnosti rozvod plynu nebo elektřiny od instalatéra nebo elektrikáře, kteří absolvovali pouze teoretickou výuku? Je třeba bezodkladně rozhodnout, co je a není společensky přípustné a vhodné, stejně jako co je společností žádané – nyní i v budoucnu,“ řekl Miloslav Janeček.
Problémem bude skládání závěrečných zkoušek, ve kterých hraje významnou roli právě praktická část. Jak budou letošní závěrečné zkoušky vypadat, ředitelé škol netuší. „U studijních oborů se nyní řeší úprava maturitní zkoušky, ale o skutečnosti, že i žáci učebních oborů dnes konají svoji obdobu společné části maturitní zkoušky, se nehovoří. Přitom už řadu let jsou závěrečné učňovské zkoušky na všech školách realizovány dle stejných zadání a úkolů. Závěrečná zkouška opravdu není jednoduchá, má tři samostatné části – písemnou, praktickou a ústní. Nepřekvapivě pak v praktické části žáci dle svých oborů něco vyrábí a tvoří – letos to ale bez praxe získané v odborném výcviku půjde jen těžko. O přizpůsobení závěrečných zkoušek se debata nevede a prozatím nikdo ani neví, jakou budou mít letos podobu,“ uzavřel Miloslav Janeček.