Podle posledního sčítání lidu, domů a bytů, které proběhlo v roce 2011, se k německé národnosti hlásí 18 658 lidí, dalších 6 158 pak uvedlo dvojí národnost, tedy českou a německou. Podle odhadů by ale v České republice mohlo žít až 60 tisíc lidí s německou národností. Zjistit jejich reálný počet by mohlo pomoci blížící se sčítání lidu, domů a bytů.
Letošní sčítání odstartuje na konci března. Kromě kolonek, které by měli respondenti vyplnit, obsahuje formulář i dvě nepovinné – národnost a náboženství. I přes možnost volby, zda je vyplnit, by jim respondenti měli věnovat pozornost. „Pro organizace sdružující národnostní menšiny je velmi důležité zjistit skutečný počet obyvatel hlásících se k jiné národnosti. Co nejpřesnější údaje jsou důležité pro zajištění skutečných potřeb menšin, například k financování podpory jazykové výuky, ale hlavně pro záchranu cenných kulturních tradic. Podle sčítání poměřují úřady, státy a ministerstva sílu dané menšiny, od čehož se odvíjí důležité věci – zejména dotace, které využíváme například k financování vzdělávání nebo organizaci volnočasových aktivit menšin,“ uvedl Martin Herbert Dzingel, prezident Shromáždění německých spolků v České republice. „Vyplnění údajů o národnosti a víře je dobrovolné. Nicméně hraje významnou roli, jelikož ovlivňuje možnosti uplatňovat práva národnostních menšin,“ shoduje se s Dzinglem předseda Českého statistického úřadu Marek Rojíček.
Až do poválečného odsunu tvořili Němci okolo 30 procent obyvatel. Ještě dnes žije v Česku velký počet lidí s německými kořeny. Podle odhadů jich může být kolem 60 tisíc. Někteří lidé ale s přihlášením k německé národnosti váhají. Ve společnosti totiž stále panují vůči této menšině předsudky. „Spousta lidí, kteří mají německé kořeny, se stále ostýchá ke svým předkům přihlásit – je to samozřejmě dáno historickými událostmi, předsudky společnosti nebo řízenou asimilací, která v Československu probíhala během minulého režimu a kvůli které byla zpřetrhána spousta rodinných vazeb. V roce 1953 museli všichni Němci žijící v Československu zákonně přijmout československé státní občanství, ke své německé identitě se lidé mohli svobodně přihlásit až po roce 1989. Za tu dobu byla u většiny lidí vymazána identita, a proto se k německé národnosti už málokdo hlásí, ačkoli má německé kořeny,“ vysvětlil Martin Herbert Dzingel.
Během vyplňování formuláře je možné uvést dvě národnosti, například českou a německou, to ale spousta lidí neví. Dvě národnosti lze podle statistiků vyplnit proto, aby se nikdo nemusel složitě rozhodovat, kterou upřednostnit v případě, že se cítí mít národnosti dvě. To se může týkat například lidí, jejichž předci jsou rozdílné národnosti a kteří si pocitově v sobě nesou povědomí a kulturu obou dvou. Je skvělé, že se člověk nemusí rozhodnout jen pro jednu možnost a může v sobě nést obě kultury, obě tradice, oba jazyky. Já se během sčítání lidu přihlásím k české i německé národnosti,“ potvrdil Michal Urban z Olomouce, jeden z mladých Čechů s německými kořeny.
Vedle lidí hlásících se k německé národnosti žije v Česku podle odhadů 40 tisíc lidí s německým státním občanstvím. Jejich počty ale nejsou pro organizace sdružující minoritu tak podstatné. „Pro organizace našeho typu je zásadním údajem právě národnost, tu upřednostňujeme před státním občanstvím. Německé občanství může mít i Čech, který například emigroval do Německa a dnes žije v Česku. Občanství a národnost jsou sice většinou totožné, ale mohou být i naprosto rozdílné, jako právě u příslušníků národnostních menšin. Kupříkladu já mám české státní občanství, protože jsem se tu narodil, ale Čech, vzhledem ke svým předkům, nejsem,“ vysvětlil Martin Herbert Dzingel.
V tiskové zprávě byla použita data z dokumentu ČSÚ Národnostní struktura obyvatel vydaného 30. 6. 2014