Kariéra Drahomíry Barákové začala po promoci na Univerzitě Karlově v roce 1980. Začínala s drobnými zákroky na očních víčkách, dnes se řadí k předním českým očním chirurgům a stojí v čele nejmodernější oční kliniky v Česku.
V dobách, kdy Drahomíra Baráková studovala, chtěli být všichni po vzoru doktora Sovy ze seriálu Nemocnice na kraji města špičkoví chirurgové. I ona si vybrala jako svou specializaci chirurgii, rozhodla se ale pro tu, která se zaměřuje na lidský zrak. Fascinace druhým nejsložitějším orgánem v lidském těle ji dovedla až na pozici specialistky na mikrochirurgii oka. „Obor očního lékařství mne okouzlil již během studia. Oko je sice malý, ale velmi složitý a pro člověka velmi důležitý orgán. Vždyť zrakem vnímáme více jak 80 procent všech podnětů a informací. Lákalo mne proniknout alespoň částečně do jeho složitostí. Léčba očních onemocnění je často úspěšná a povzbudivá jak pro pacienta, tak pro lékaře. Navíc vyšetřovací metody, diagnostické postupy i operační zákroky v zásadě nejsou pro pacienta nepříjemné nebo dokonce bolestivé. Oční lékařství navíc nabízí i široké možnosti chirurgické a já jsem chtěla obor, kde budu moci i operovat. A to se mi nakonec i splnilo,“ popsala své začátky Drahomíra Baráková, primářka oční kliniky Gemini v Praze.
V popředí jejího profesního zájmu je kataraktová a refrakční chirurgie. Takových zákroků provedla Drahomíra Baráková přes 40 tisíc. „Jako každý lékař, který chce operovat, jsem začínala malými chirurgickými zákroky. Jednalo se například o odstranění drobných výrůstků a kožních lézí v oblasti očních víček. Postupně jsem začala provádět trochu složitější zákroky a získávala stále větší chirurgické dovednosti. První větší operaci jsem provedla kolem roku 1984, jednalo se o takzvanou dacryocystorhinostomii – chirurgické vytvoření komunikace mezi slzným vakem a nosní dutinou. Provádí se, když se slzné cesty z nějakého důvodu uzavřou, dojde k zánětu slzného vaku a oko neustále slzí. Pro nás oční chirurgy je ale určitým milníkem v naší chirurgické kariéře operace šedého zákalu neboli katarakty. První takovou operaci jsem provedla v roce 1985,“ zavzpomínala Drahomíra Baráková.
Oční chirurgie patří k nejrychleji se rozvíjejícím medicínským oborům na světě. Právě operace šedého zákalu prošly revoluční změnou. „Zatímco dříve se operace katarakty prováděla v lokální anestezii, spočívající v aplikaci anestetika dlouhou jehlou za oko, dnes probíhá v takzvané topické anestezii, při které se kapky kápnou na povrch oka. Pacient během operace nic necítí, jen občas mírný tlak. Dříve operace trvala půl i tři čtvrtě hodiny, dnes ji máme hotovou během pár minut. Zatímco dříve se extrahovala čočka z oka celá a pacienti museli po operaci nosit brýle s dioptrickou sílou skel kolem +10 až +15 dioptrií, dnes se odstraní pouze nitro čočka a do jejího průhledného pouzdra se vloží čočka umělá. Došlo k razantnímu zmenšení operačního řezu z dvou centimetrů na pouhé dva milimetry. Zatímco dříve se rána musela šít, dnes se díky miniaturizaci operačního řezu bez stehu obejdeme. Dříve pacienti po operaci pobývali v nemocnici až dva týdny, z toho několik dnů byli zcela upoutáni na lůžko. Zraková rehabilitace trvala až osm týdnů. Dnes se operace provádí ambulantně a pacient může vykonávat veškeré své aktivity bez většího omezení,“ popsala Drahomíra Baráková.
Do primářského křesla oční kliniky Gemini usedla v pražské Krči Drahomíra Baráková v roce 2013. Pod jejím vedením rostl tým lékařů i počet pacientů a prostory kliniky přestaly stačit. Během letošního léta se tak klinika přestěhovala do pražských Stodůlek, kde na více než 2,5 tisíce metrech čtverečních nabízejí špičkoví lékaři pacientům zákroky prováděné nejmodernějšími technologiemi. „Stát v čele nejmodernější oční kliniky v Česku je především velká zodpovědnost. Zodpovědnost vůči pacientům, ostatním zaměstnancům a samozřejmě vůči majiteli společnosti. V dnešním pojetí primář kliniky musí být zároveň manažer i lékař. Stará se o to, aby pacientům byla poskytována péče na co nejvyšší možné úrovni. Vedle toho musí každý den učinit celou řadu důležitých manažerských rozhodnutí. Primář musí sledovat trendy v očním lékařství a vést sebe i ostatní personál ke vzdělávání. Bez toho to zkrátka nejde. Nejsložitější je umět rozložit své síly, schopnosti a čas tak, aby jedno netrpělo pro druhé. Sám na to člověk nestačí. Bez práce a podpory celého týmu a bez podpory rodiny toho nelze dosáhnout,“ přiblížila práci primářky Drahomíra Baráková.
Oční chirurgie se neustále posouvá kupředu. Výzkumné týmy řeší řadu výzev, jak zlepšit operace zraku nebo zabránit vzniku šedého zákalu. „Především dochází k neustálému zdokonalování jak vyšetřovacích metod, tak chirurgických postupů a technologií. Dnes jsme schopni dokonale zmapovat, zobrazit a zhodnotit stav rohovky, čočky, sítnice nebo zrakového nervu. Stále ve větší míře se k léčbě očních chorob využívá laserových technologií. Velká pozornost je dále věnována transplantačním metodám při onemocněních rohovky. Výzkum v této oblasti je zaměřen na možnost získání náhrady rohovky z jejích vlastních buněk. Rovněž již proběhly experimenty s mikročipy, které by měly nahradit ztracenou funkci poškozené sítnice. Design i funkce nitroočních čoček se neustále zdokonalují, jednodušší implantáty nahrazují implantáty se složitější konstrukcí zaručující stále kvalitnější vidění. Kromě vývoje na poli nitroočních čoček se zintenzivňuje výzkum i v oblasti ovlivnění procesu stárnutí lidské čočky s konečným cílem zabránit vzniku šedého zákalu i presbyopie. Mimořádná pozornost je tak věnována genetickému inženýrství s cílem eliminovat pomocí modifikace příslušného genu výskyt šedého zákalu a refrakčních vad,“ vyjmenovala Drahomíra Baráková.
Snad každý lékař se během své praxe setká s dojemnými příběhy pacientů. Oční lékařství není výjimkou. Drahomíra Baráková během své 40leté praxe takových lidí potkala nespočet. „Většinou se jedná o pacienty se složitým očním nálezem, mnohdy na hranici „operovatelnosti“. Operace v takových případech bývá velmi náročná, a i pro erudovaného chirurga je velkou výzvou. Náročné jsou například operace vrozených očních vad u dětí. Před lety jsem operovala třítýdenního novorozence s těžkým a komplikovaným vrozeným šedým zákalem čočky. Od jeho rodičů jsem pak k Vánocům dostala jeho fotografii, na které bylo napsáno: „Dala jste mi šanci naučit se číst a já Vám za to ještě ani neumím poděkovat.“ No a teď, bezmála po 20 letech, mi za to ten mladík přišel osobně poděkovat. To jsou velmi dojemné okamžiky,“ uzavřela Drahomíra Baráková.