Mluvit s dětmi o penězích je vhodné už v předškolním věku. Se začátkem školní docházky přichází samostatnost a první vlastní útraty mimo dohled rodičů. Dřív než děti začnou dostávat kapesné, měly by znát hodnotu peněz a umět šetřit.
Nákup svačiny, zaplatit jízdné, na zmrzlinu s kamarády – když dítě vstoupí do školy, rodiče se obvykle rozhodnou svěřit mu peníze, „kdyby bylo cokoli potřeba“. Zdaleka ne všechny děti jsou ale na samostatné disponování s penězi připravené. „Finanční transakce jsou každodenní součástí života a porozumění penězům by mělo být rozvíjeno prakticky od útlého dětství. Děti v předškolním věku by měly chápat, že peníze se vydělávají prací, ale na kurzech v mateřských školách se ve většině setkáváme s tvrzením, že penízky vydává jen tak na požádání bankomat. O práci svých rodičů nic netuší odhadem 75 procent předškoláků. Podobně mlhavé představy o hodnotě peněz ale mají i starší školáci, kteří často disponují vlastní platební kartou, aniž by měli zkušenosti s hmatatelnými penězi,“ upozornil Martin Smrž, ředitel české kanceláře vzdělávací organizace Junior Achievement (JA Czech).
PRO ZAČÁTEK JEDINĚ HOTOVOST
I přes postupující digitalizaci, platební terminály a online platby by rodiče neměli opomenout seznámit děti se skutečnými penězi. S předškoláky je ideální hra „na obchod“, kdy má dítě určitou sumu peněz a může si koupit jen některé produkty. „S mincemi a bankovkami si dítě lépe uvědomí, kolik peněz vynakládá, kolik mu ještě zbývá a co si může dovolit, proto je určitě žádoucí dávat dítěti nejprve kapesné hotově a až později, ideálně na střední škole, případně přejít na virtuální peníze, kdy dítě platí kartou nebo mobilem a snadno ztrácí přehled o svých útratách,“ uvedl Martin Smrž.
DODRŽET TERMÍNY „VÝPLATY“
Téměř každý se někdy dostane do situace, že si chce pořídit věc nebo službu, na kterou nemá dostatek peněz. Podle průzkumu pro Českou spořitelnu se ale až čtvrtina školáků na druhém stupni uchyluje k opakovaným půjčkám od kamarádů a každý pátý přiznává, že se mu dluh nedaří splatit. „Rodiče by měli mluvit s dětmi o jejich denních potřebách a společně stanovit reálnou výši kapesného. Zajímat se, za co dítě utrácí, a u větších přání probrat možnosti spolufinancování. Pokud dítě s kapesným nevystačí a opakovaně žádá rodiče o zaplacení věcí, na které bylo určeno kapesné, je na místě vysvětlit, jaké výdaje jsou nutné a jaké naopak zbytečné. Školák by měl každopádně chápat, že pokud rychle utratí měsíční kapesné, na další peníze si musí holt počkat,“ podotkl Martin Smrž.
FINANČNÍ VÝCHOVA NENÍ JEN NA RODIČÍCH
Plánování a rozhodování o útratách často nezvládají ani dospělí. Celkově Češi na hypotékách, úvěrech, ale i menších půjčkách dluží rekordních 3,07 bilionu korun. Meziročně se o 11,4 procenta zvýšil také počet nově zahájených exekucí. „Vzory v rodině mají zásadní vliv na finanční gramotnost především u předškolních a mladších školních dětí. Žáky na druhém stupni ZŠ a středoškoláky už spíš při rozhodování ovlivňují kamarádi, sociální sítě a celkově je výraznější vliv vnějšího prostředí. Tento věk je pro rozvoj finanční gramotnosti klíčový, proto by rodiče se staršími dětmi měli otevřeně mluvit o půjčkách, jejich rizicích, možnostech spoření, ale také o svých příjmech a výdajích, jaký je rozpočet domácnosti a co například obnáší pořídit si automobil,“ míní ředitel vzdělávací organizace JA Czech, která poskytuje programy zvyšující finanční gramotnost mládeže českým školám od roku 1992. Nejmenší děti v nich poznávají rozdíl mezi „potřebou“ a „přáním“, školáci se učí, jak jako spotřebitel vědomě nakládat se svými penězi, a studenti středních a vysokých škol v celoročních programech JA Studentská firma zjišťují, jak složitá je cesta od založení firmy s vlastním kapitálem přes výrobu a prodej po generování určitého zisku.
FINANČNÍ GRAMOTNOST JAKO PŘEDMĚT
O finanční vzdělávání dětí by se podle 96 procent rodičů v průzkumu České bankovní asociace měl postarat státní školní systém. Sami rodiče si totiž v otázkách financí příliš nevěří. Jenže výuka finanční gramotnosti jako samostatného předmětu zatím není na českých školách povinná ani běžná. „Naše programy zařazují ředitelé středních škol nejčastěji jako nepovinné volitelné předměty, případně jsou součástí ekonomicky zaměřených předmětů jako management, projektové řízení, výjimkou není ani informatika. Základní školy využívají kurzy finanční gramotnosti zejména při občanské výchově, ale roste i zájem ze strany učitelů matematiky, kteří chtějí děti učit praktickými příklady,“ vyjmenoval Martin Smrž.
Realizace výuky finanční gramotnosti ve formě integrovaného předmětu už ale nárokům dnešní společnosti přestává stačit. „Je to obsáhlé téma, které by bez problémů vystačilo na samostatný předmět, přičemž cílem není, aby studenti znali bankovní terminologii, ale aby se orientovali ve svých penězích, chápali jejich hodnotu a měli přehled o možnostech investic, jejich výnosech, ale i rizicích. Je znát, že školy kladou v posledních letech na výuku finanční gramotnosti mnohem větší důraz, víc využívají krátkodobé kurzy, workshopy a pracovní listy, jasným trendem se ale stává uplatnění co nejvíce praktické a dlouhodobé výuky této široké problematiky, například v celoročním komplexním programu JA Studentská firma. Počet škol a pedagogů zapojených do našich aktivit každým rokem vzrůstá přibližně o 20 procent,“ poukázal Martin Smrž.