V exekuci je nyní 647,5 tisíce Čechů, kteří dohromady čelí čtyřem milionům exekučních řízení. Čísla ale pomalu klesají, před třemi lety bylo v tuzemsku dlužníků bezmála 800 tisíc. Finanční gramotnost ve společnosti sílí a stále větší prostor dostává i ve školní výuce. Největší vliv na tom, jak se člověk naučí hospodařit s penězi, má ale stále rodina.
Odborníci se shodují, že mluvit s dětmi o hodnotě peněz je dobré už v předškolním věku, a školy se tomu přizpůsobují. Poptávka po výukových programech zaměřených na finanční gramotnost a podnikavost vzrostla meziročně o 40 procent. Ten pro nejmenší děti JA Moje První Peníze využívají desítky mateřských a základních škol. „Zkušenosti ukazují, že malé děti peníze vnímají spíš jako samozřejmost. Podle odhadů našich lektorů, které potvrzují i učitelé v mateřských školách a na prvních stupních základních škol, věří až tři čtvrtiny dětí, že peníze naděluje bankomat – jen tak, na požádání. Na jednu stranu je to úsměvné, ale na druhou také rizikové. Výuka k finanční gramotnosti by měla fungovat optimálně od mateřské školy, kde se děti učí, jak peníze fungují, až po střední vzdělávání, kde si mohou studenti vyzkoušet i reálné podnikání,“ uvedl Martin Smrž, ředitel vzdělávací organizace Junior Achievement (JA Czech), která podporuje výuku finanční gramotnosti v Česku od roku 1992.
- JAKOU PRÁCI DĚLAJÍ MÁMA S TÁTOU?
O zaměstnání svých rodičů nic netuší víc než polovina předškoláků a prvňáčků, i to je přitom pro pochopení peněz a toho, odkud se berou, klíčové. „Děti nemusí hned správně pojmenovat profesi, že je maminka například účetní, ale mohly by vědět, že dělá v kanceláři a pracuje s penězi, nebo tatínek – manažer call centra, že pracuje s lidmi, kteří volají jiným lidem a pomáhají jim vyřešit problémy. Děti však často nedokáží říct ani přibližně, jak a s čím rodiče pracují,“ poukázala Jana Machciníková, projektová manažerka JA Czech.
Výrazný rozdíl v povědomí o penězích pak podle realizátorů vzdělávacích programů nastává u dětí ve druhé třídě základní školy. „Bezmála všichni druháci už vnímají fakt, že peníze se vydělávají prací, a umí alespoň popsat, čím se rodiče živí. Skutečný střet představ a reality ale přichází až na střední škole kolem třetího ročníku, s prvními zkušenostmi z vlastních brigád nebo z prvních pokusů o podnikání v programu JA Studentská firma. Do té doby hodnotu peněz a finanční plánování příliš neřeší,“ míní Jana Machciníková.
- CO JE POTŘEBA A CO PŘÁNÍ?
S věkem přibývá vnějších faktorů, které hodnotu peněz v dětských očích odkrývají. Zásadní vliv má na děti rodina, pomoci mohou ale také rozvojové programy pro mateřské a základní školy. „Čím dřív děti pochopí úlohu peněz ve společnosti, tím líp. Proto byl vyvinut celosvětový program JA Moje První Peníze, který umožňuje dětem od pěti do osmi let lépe pochopit například významy slov ‚potřeba‘ a ‚přání‘ nebo hravým způsobem ukazuje, jak mohou peníze ovlivňovat život. Za poslední čtyři roky, co tento program nabízíme mateřským školám a prvním ročníkům základních škol, jím prošlo kolem deseti tisíc dětí,“ řekl Martin Smrž.
Před nástupem do školy by měly děti například vědět, co znamená šetřit. Pokud utratí všechny své peníze za jednu věc, měly by chápat, že další už si pořídit nemohou. „Prvňáček by měl vnímat, že nové vybavení, jako je aktovka nebo penál, není zadarmo, i kdyby je měl dostat například jako cenný dar k narozeninám či k Vánocům místo hračky. Jako rodič mohu na hodnotu peněz poukazovat v každodenních situacích – vysvětlením a názornými ukázkami, kolik co stojí. Touží dítě například po plyšákovi za 150 korun a stejně tak touží po čokoládě? Dejte mu na výběr: dobře, jedno ti rádi koupíme – rozmysli si, zda to bude plyšová hračka, kterých už máš doma několik, anebo si za stejnou cenu můžeš vzít víc čokolád a podělit se i s ostatními,“ popsala Jana Machciníková.
- KOLIK STOJÍ DOMÁCNOST?
Starší děti už tolik na rodiče nedají, o to víc jsou ale konfrontovány s vrstevníky, často ze zcela odlišných poměrů. Rozdíly v kapesném mezi spolužáky jsou obrovské a dětem, které nerozumí nakládání s penězi, se špatně vysvětlují. „Jsou rodiče, kteří svému dítěti na střední škole dávají platební kartu se 30 000 Kč měsíčně. Jak si asi stojí mezi spolužáky, jaká má privilegia? Co to udělá se studentem stejné třídy, který má 500 Kč na měsíc? S dětmi od 2. stupně ZŠ je určitě možné probrat třeba rozpočet domácnosti nebo propočítat, jak a za jak dlouho bychom se dopracovali třeba k novému autu, domu a podobně. V tomto věku je také dobré na příkladu ukázat nástrahy dluhové pasti zejména u nebankovních půjček,“ doporučil Martin Smrž.
- CO SE STANE, KDYŽ PENÍZE DOJDOU?
Podle koordinátorů programů finanční gramotnosti na českých školách by mělo dítě dostávat kapesné až od chvíle, kdy má pravidelné platby a potřebuje je uhradit. Například na stravování mimo školní jídelnu, na dopravu do školy, kroužky, tréninky, zábavu s kamarády v kině nebo na koncertě. „Pokud se rozhodneme dát drobnější kapesné i mladšímu dítěti základní školy, třeba na pamlsky, měla by to být jednotná částka na přesně stanovené období – týden nebo měsíc. Tím získá zkušenost ‚když utratím všechno hned, pak nemám nic a musím čekat‘ a zkušenost ‚plánování a rozhodování o útratách‘,“ podotkla Jana Machciníková.
Zároveň však odborníci varují před brzkým zavedením platební karty u nezralých dětí. „Je velmi důležité, aby děti nejdříve pochopily, odkud se peníze berou, jak se získávají, a měly zkušenost s jejich vyděláním, například za větší pomoc v domácnosti nebo na zahradě. Vždy v souladu s motivací – ideálně toho, na co si dítě šetří nebo jak chce s penězi následně naložit, od koupě zmrzliny přes příspěvek na lepší mobil až ke koupi domácího mazlíčka, dle věku dítěte. K takové zkušenosti je bezpodmínečně nutné motivovat děti fyzickými penězi, tedy hotovostí. Platební karta je jako hrát si střílečky na počítači. Dítě utrácí virtuálně bez skutečných následků. Proto patří, za jasných podmínek mezi rodičem a dítětem, do rukou až studentům střední školy,“ vysvětlila Jana Machciníková.