Počty uzavřených škol se nadále zvyšují. V Česku jich bylo koncem září sedm desítek. K tomu mělo dalších 490 škol v karanténě alespoň jednu třídu. Učitelé se shodují: Ačkoli přináší distanční výuka s pomocí moderních technologií mnohá pozitiva, dlouhodobý výpadek školní docházky už by žáci nedohnali.
„V současné době evidujeme 15 studentů pozitivně testovaných na covid-19. Od začátku školního roku jsme měli tři třídy v karanténě, nyní už je jedna z nich zpět v běžné výuce. Celý proces, než jsou opět všichni studenti v lavicích, však trvá déle než karanténních 10 dní, jednotlivci musí čekat na výsledky svých testů a jejich distanční výuka se prodlužuje na týdny. Přesto se nám daří dodržovat klasický rozvrh – učitelé přecházejí z prezenční výuky v plných třídách do prázdných učeben, kde vyučují dálkově virtuálně připojené studenty v karanténě,“ popsal Martin Vodička, ředitel Soukromé střední školy výpočetní techniky (SSŠVT).
Výuka před katedrou vypadá na první pohled stejně jako každá jiná, jen místo reálných studentů mluví učitel k jejich ikonám na monitoru – vyvolává je a klade otázky jako obvykle. Studenti komunikují s vyučujícím přes mikrofon nebo se mohou kliknutím na symbol malé ručky „přihlásit“. „Technologické vybavení je pro kvalitní distanční výuku nezbytné, na trhu nyní ovšem panuje mimo jiné akutní nedostatek malých kamer v nižších cenových relacích a mikrofonů. Studentům v karanténě, kteří nemají dostatečně výkonná zařízení nebo se jim vyskytla neočekávaná závada, půjčujeme vlastní techniku a zřídili jsme také on-line linku technické pomoci, kde radíme s organizačními a technickými problémy studentům po telefonu,“ popsal Martin Vodička.
Do on-line hodin se studenti v domácí karanténě přihlašují v reálném čase ze svých počítačů, ale i mobilních aplikací přes program MS Teams. Například matematickou úlohu, kterou učitel píše křídou na tabuli, vidí díky přenosu kamerou na svých zařízeních stejně ostře, jako by seděli ve třídě v první lavici. „Distanční výuka nám určitě ukázala mnohé inovace, které se vyplatí zachovat. Nemocní žáci by se v budoucnu mohli připojovat do výuky z domova on-line a nic nezameškat. Stejně tak lze vyučovací hodiny nahrávat a videa ukládat, aby je měli studenti k dispozici a mohli se k probírané látce vracet. Na druhou stranu při distanční formě výuky citelně schází oční kontakt učitele se žáky a okamžitá zpětná vazba. Není ani v silách vyučujícího ohlídat, zda všichni žáci doma u svého počítače skutečně dávají pozor, anebo se věnují jiným činnostem,“ vysvětlil Martin Vodička.
Dlouhodobé uzavření škol a přechod na distanční výuku by podle učitelů znamenal výrazný pokles míry vzdělanosti dětí. „Naši studenti byli na on-line výuku zvyklí už z jara, žádné výkyvy jsme nezaznamenali ani ve výsledcích maturantů. Problémy s adaptací na nové podmínky výuky jsme však viděli u studentů prvních ročníků, pro které to byla úplně nová zkušenost, jen málo z nich se s distanční výukou, která by kopírovala běžný rozvrh hodin v on-line režimu, na základní škole setkalo. Pokud by se školy zavřely na delší dobu, úroveň znalostí současných žáků se nevratně sníží,“ upozornil Martin Vodička.
V distanční výuce naopak našli zalíbení především učitelé se zaměřením na výpočetní techniku. Z jejich pohledu je dálková výuka infomačních technologií naprosto rovnocenná prezenčnímu studiu, v některých aspektech ho i předčí. „On-line výuka nám otevřela nové možnosti kolektivní spolupráce. Studenti se v programu MS Teams rychle zorientovali a plně využívají jeho funkce. Pokud má někdo problém v softwaru, neví, jak postupovat, nemusí se obracet pouze na mě jako učitele, ale klidně svoji obrazovku během on-line vyučování nasdílí ostatním spolužákům a ti mu v rámci hodiny pomohou hledat řešení. To je výborný nástroj pro praktickou výuku technických oborů – udržuje pozornost studentů a tyto sdílené poznatky si pak také lépe pamatují,“ míní učitel technických odborných předmětů na SSŠVT Libor Fiala.
Těžší to mají učitelé češtiny, cizích jazyků, matematiky a dalších, kteří nepracují s obrazem na monitoru, ale přenáší on-line tradiční výklad před tabulí. „Je to náročné pro učitele udržet hodinový výklad sám ve třídě pouze před kamerou, ale i pro studenty jej z druhé strany poslouchat. Při přímém kontaktu učitel vidí z výrazů dětí, zda výkladu rozumí, zda je třeba něco probrat detailněji, snaží se reagovat na aktuální odezvy žáků a vtáhnout je do problematiky. Při distanční výuce, pokud student nemá motivaci ke vzdělávání, učitel jeho aktivitu přes kamerový přenos těžko podnítí,“ podotkl Martin Vodička.
Ve škole na Proseku si na roušky všichni celkem rychle zvykli. Jak studenti, tak učitelé v nich tráví i několik hodin vkuse, ale i to považují za lepší řešení než úplnou distanční výuku. „Vyučování on-line může školám poskytnout funkční nástroj pro nezbytně dlouhou dobu, případně sloužit jako doplněk prezenčního studia nebo ke konzultacím s učiteli. Ani do budoucna ji však nevidím jako plnohodnotnou náhražku klasické výuky,“ přiznal Martin Vodička. To však neplatí pro IT předměty. „V oblasti informačních technologií je to jiné, studenti se díky distanční výuce naučí spoustu nového, ovládnou různé komunikační kanály, konferenční hovory a další platformy a dovednosti, které jsou nyní na trhu práce ve firmách žádané. Z reakcí našich studentů také víme, že v IT předmětech jim on-line výuka vyhovuje, zajímá je a posouvá dál. Právě studenti IT oborů jsou však nejspíš jedni z mála, kteří mohou na distanční výuce takto vydělat,“ dodal ředitel školy výpočetní techniky.